Co je to vokální polyfonie?
Vokální polyfonie je označení pro vícehlasou duchovní hudbu období renesance bez doprovodu hudebních nástrojů. Tato staroklasická hudba byla velice oblíbená v 16. a 17. století a rozšířila se po Evropě. Používala se v chrámových kostelích a měla vyjadřovat slova biblických textů.
Vokální polyfonie byla dána do obecného požitku v 19. století zástupci cecilianismu, kteří považovali skladby G. Pierluigiho da Palestriny za vzor. Jeho skladby měly jednoduchou, ale zároveň kompaktní strukturu, která se skládala z několika různých hlasů, které se odrážely v chorálu.
Vokální polyfonie je založena na principu paralelního zpěvu. Toto je technika, kdy se každý zpěvák snaží držet stejnou melodii s jinými hlasy, které přidávají hloubku a komplexnost do skladby. Tento proces vyžaduje, aby zpěváci zpívali různé melodie současně a vytvářeli tím chrámový zvuk.
Vokální polyfonie vyžaduje velkou disciplínu, protože všichni zpěváci musí být velmi dobře sehraní. K tomu, aby byl zpěv krásný a harmonický, musí zpěváci dokonale zvládnout intonaci a dokonale se synchronizovat. Vokální polyfonie může být také komplikovaná tím, že zpěváci musí dobře zvládnout techniku, jako je polyfonní zpěv.
Vokální polyfonie je velice oblíbená v současné hudbě, ačkoli moderní interpretace se liší od staroklasických skladeb. Díky moderním technologiím a zkušenostem interpretů může být moderní vokální polyfonie mnohem složitější a komplexnější. Moderní interpretace vokální polyfonie se také často využívá ve filmové hudbě, televizních pořadech a rádiu.
Vokální polyfonie je tedy velice oblíbeným druhem hudby. To, co dělá tuto hudbu tak zajímavou, je její schopnost oživit slova a poskytnout skladbě hloubku. Je to technika, kterou nelze uniknout, a kterou si musíme vážit.
